MO ČRS Hulice
Tekoucí vody a vodní nádrže patřily po roce 1918 soukromým držitelům a velkostatkářům, kteří vodní plochy pronajímali soukromým nájemcům nebo vznikajícím rybářským spolkům a družstvům. V té době bylo obtížné se stát členem v rybářském spolku, neboť byly drahé povolenky. V období okupace byla cena rybářského lístku 10 až 15 korun. Vybrané peníze byly použity především k uhrazení nájemného za pronajatou vodní plochu. Rozvoj sportovního rybářství byl ve 40. letech minulého století ovlivněn okupací. Zájem byl zaměřen hlavně na výživu obyvatel. Právě v tomto těžkém období byl založen Rybářský klub Hulice.
Prvním předsedou tohoto sdružení bl Antonín Málek, jednatelem pak Jindřich Březina. Počátkem roku 1942 měl klub 30 členů. Po roce 1945 nastal skutečný rozmach sportovního rybolovu a péče o vodní plochy. V té době se klub přejmenoval na „Lidový rybářský spolek hulice“.
V souvislosti s výstavbou vodní nádrže Želivka byl v roce 1971 definitivně ukončen legální rybolov na Želivce a Sedlickém potoce. Po této zásadní změně byly utvořeny nové revíry. Jedním z nich je revír od tělesa hráze až po sonický jez. Na ochranu čistoty vodní nádrže bylo vybudováno několik přezdrží. Tak vznikla i němčická nádrž na sedlickém potoce, kde mohou rybáři organizovaní v hulickém spolku rovněž provozovat svou zálibu. Po dohodě s Povodím Vltavy byl rybářům pronajat rybník u Sedmpán.
V r. 1976 byl formou výměny získán rybník v Rýzmburku, který slouží v současné době jako rybochovná základna. Huličtí rybáři mají rovněž k dispozici dva návesní rybníky.
